Zapečené kuřecí maso s Hermelínem

Už ani nevím, kde jsem tento recept viděla/četla/slyšela, ale nosím ho v hlavě už dlouho. Jenže to je pořád nějaká zelenina ze zahrádky, tak se k masu teď nedostanu často. Naší nejoblíbenější úpravou je zapékání ... no a když se zapéká v kombinaci se smetanou, nemůže to dopadnout špatně.

A teď k přípravě. Když už si recept zapamatuji, tak většinou jen postup a ingredience. Množství pak nějak odhadnu. U tohoto jídla to nebylo vůbec těžké.
Středně velkou zapékací mísu pokapu olivovým olejem, na který naskládám hojnou vrstvu na kolečka nakrájené cibule.

Na cibuli naskládám očištěné kuřecí maso, které jsem osolila a okořenila. Tentokrát jsem použila koření na steaky "Country".

 

Maso se pokladem plátky Hermelínu a zaleje klasickou smetanou.

A šup s tím do trouby. Pekla jsem maso na 200 C, aby se sýr rychle nevysušil, aniž by bylo maso propečené. Na povrchu se utvořila opečená krusta a pod ní plno šťávy, hlavně z cibule. Myslela jsem, že jako přílohu uvařím brambory, které trochu pošťouchám, ale když jsem viděla ty malé kuličky, které manžel nakoupil, úplně se nabízely se na pečení.

Brambory peču tak, že je na sucho naskládám řeznou stranou na plech nebo do zapékací mísy a peču dokud nezměknou. Hned po vytažení z trouby je pokladu máslem a natáčím s plechem tak, aby se máslo dostalo ke každé brambůrce. Ty se nacuclé máslem pak lehce odloupnou od povrchu. Stačí je pak jen shrnout do mísy, osolit a ochutit česnekem.

Jednoduchý recept, na kterém se nedá nic pokazit, zato úspěch je zaručen.

Jak jsme ochutnali Holandsko

Holandská kuchyně nepatří mezi ty vyhlášené, nicméně pár lahůdek si zaslouží pozornost. Především všudypřítomná místní specialita - syrový herinek. Prodává se na každém rohu.

Je to vyčištěná syrová rybka, která se před pozřením obalí v nasekané syrové cibuli, chytne se za ocásek a vsune do pusy. Místní na ně chodí jak my na párek v rohlíku a jsou většinou terčem turistů - fotografů.

Málokterý z turistů však sní herinka tradičním způsobem. Většina potřebuje k jeho pozření žemli :)

Vůbec konzumace ryb je v Holandsku na denním pořádku. Ve stáncích se prodávají hlavně smažené. Často se jí jen tak, bez pečiva, jen s omáčkou, na stojáka u stolku nebo přímo na prodejním pultu :)

Dalším fenoménem jsou v Holandsku samozřejmě sýry. Obchody napěchované až po strop koly sýrů, rovněž trhy, kde vám dají od každého ochutnat. Česnekové, s ořechy, s bylinkami, s pestem, wasabi ...

Do třetice něco sladkého :) Vypadá to, že holanďané si potrpí na sladké. Objevili jsme řadu obchodů, specializovaných na cupcakes, či zdobení cupcakes. I v běžné maloobchodní síti je obrovský výběr materiálu určeného ke zdobení sladkostí. Nezbývá, než závidět ...

Také palačinky jsou zde v oblibě. Palačinky různých velikostí a náplní. Minipalačinky se většinou jí na sladko a připravují se ve speciální pánvi.

Velké palačinky jsou v oblibě i na slano. Nám ale nejvíce chutnaly ty základní, polité místním sirupem, neboli stroopwafels. Sirup jsme si přivezli domů a spolu s ním další dobroty. Třeba pastu z karamelových sušenek, které se dávají ke kávě :)

Meruňková marmeláda s angreštem

Letos se urodilo hodně meruněk, což je bezva, protože meruňkový džem je u nás doma nejoblíbenější. Většinou už dopředu přemýšlím, s čím meruňky zkombinuji, protože džem pouze z meruněk, už je nuda. Navíc je moc sladký. Loni jsem do něj přidala pomeranče, ale letos mě darovaný košík meruněk zastihl nepřipravenou. Navíc byly tak zralé, že jsem musela okamžitě konat. Ale co vymyslet v sobotu v devět večer. V lednici jen trocha angreštu. Angrešt? A proč ne ...

Ostříhat konečky angreštu, vypeckovat a nakrájet meruňky, zvážit a šup s tím do hrnce. Nakonec vyšel poměr 1,7kg meruňek a 0,3kg angreštu. Přidala jsem k ovoci 2 sáčky Gelfixu 2:1, které mívám přes léto pro každý případ stále doma. Než se prášek přidá k ovoci, měl by se promíchat s trochou cukru, aby nezhrudkoval. Vařím minutu a pak přidám 1kg cukru. Celá směs je krásně barevná, za chvíli vře. Musela jsem míchat a schytala jeden velký horký prskanec, po kterém mi naskočil puchýř :( Po pěti minutách varu rychle přecedím přes síto s většími otvory, protože máme rádi hodně dužniny. Směs je ale krásně hladká, proklouzla jen zrníčka angreštu, a tak je to více marmeláda, než džem. Ale to vůbec nevadí. Zrníčka krásně doplňují hrubou texturu. Rychle plním do skleniček a odsávám vzduch pomocí Vacsy. Bohužel je to jeho poslední výkon v mých službách. Po asi patnácti letech dosloužil :(

První vzorek ochutnáváme k snídani a není to vůbec špatné. Naopak, je to výborná kombinace. Angrešt dodává sladkým meruňkám pikantní kyselost. Myslím, že po této várce, se jen zapráší.

Salát ze zelených fazolek

Mám ráda univerzální recepty, které si mohu obměňovat a doplňovat podle toho, co mám zrovna doma nebo co právě roste. Jedním z takových receptů je fazolkový salát, kde základ tvoří zelené fazolky, vejce natvrdo a cibule. Ostatní ingredience doplním z momentálních zásob.

Naše zahrádka je malinká, ale fazolky v ní nesmí chybět. Obvykle ale než se nabažím salátů, je po fazolkách a k dalším pokrmům z nich, už se nedostanu :) Taky jsem se dočetla, že jsou mimořádně zdravé. Obsahují mangan, měď, draslík, fosfor, magnesium, železo, vápník, niacin, riboflavin a thiamin. Vitamíny A, B, C6 a K. To není málo. Základ salátu jsem tentokrát doplnila ještě o zbytek ředkviček, kyselé okurky a celé to bezvadně doplnil kopr. Vše z domácích zdrojů, z čehož mám vždycky největší radost.

----
* zelené fazolky - krátce povařené, nakrájené na 3-4 cm kousky
* vejce na tvrdo - množství podle chuti nebo citlivosti na cholesterol
* cibule - nakrájená na jemno
* ředkvičky - nakrájené na kousky
* kyselé okurky - nakrájené na kousky
* kopr
* olivový olej, sůl
----

Pokud se rozhodnete vynechat okurky, je dobré přidat trochu ochuceného octa. V tomto případě pak přidávám ještě malinko cukru. Když potřebuji víc zasytit, nakrájím do salátu tvrdý sýr, ale to už zase nepřidávám kopr. Zkrátka s tímto salátem se dá dobře pracovat a pokud nepřebijeme chuť fazolek větším množstvím jiné výrazné ingredience, výsledek je vždy výborný.

La Bouchée

Je tu další festival dobrého jídla. Během tří týdnů, po které trvá Jídlo z blízka, si lze vybrat menu uvařené z místních potravin, dodaných lokálními pěstiteli a chovateli, v osmnácti zúčastněných restauracích. My si letos vybrali menu v La Bouchée.  

Přesto, že jsme byli objednáni na konkrétní čas a vědělo se, co budeme jíst, čekali jsme na jídlo hodně dlouho. Tedy ano, po příchodu nám přinesli předkrm, ale na další chod jsme čekali téměř hodinu. Vcelku zásadní chyba, pokud člověk bere předkrm jako naladění se na následující chod. My jsme po padesáti minutách už ani nevěděli, že nějaký předkrm byl. Ona k tomu nahrála i skutečnost, že raviola byla tak malinkatá, že tvořila jediné sousto. Byla sice plněná kozím sýrem, ale při tom množství (ne více než 1cm krychlový), se chuť v ústech náležitě nerozložila. Škoda.
Následující dva chody - filet ze sumce a pečené srnčí kotletky - byly již o něco větší, ale stále asi nejmenší, co jsem v brněnských restauracích dostala. Nutno ale uznat, že co se týče chutě, nedalo se jídlu nic vytknout. Vynikající. To stejné dezert - mille feuille a morušový sorbet, to byl koncert chutí.
Nebýt rozpačitého začátku, hodnotím velmi kladně. Plus body za prostředí a živou hudbu v podání paní klavíristky, která vkusně doplňovala celý kulinářský zážitek.

Ukázka výroby sýru

V rámci gastronomického festivalu Jídlo z blízka jsem se zašla podívat, jak se vyrábí čerstvý sýr. A začalo se úplně od začátku, od dojení.

dobrovolnice, která držela kozu :-)

Mléko se pak různě zpracovávalo, do toho jsme poslouchali povídání manželů Hrbkových, z Ekofarmy Hvozd. Něco z teorie, něco z vlastní praxe a hlavně jeden velký životní příběh.

 Dostali jsme ochutnat novinku, jogurtový nápoj s mátou a s česnekem. Vznikl rozmixováním slané vody a hustého jogurtu a nám víc chutnal ten ochucený česnekem.
V průběhu srážení sýra se chystala výroba korbáčiků.

Nakrájel se ovčí sýr, zalil horkou vodou, vymíchal se do tvarovatelné hmoty a už se tahalo.

Každý si mohl vyzkoušet techniku, ale ne všem to šlo :) Kromě ochutnávání jsme si mohli některé výrobky zakoupit. Já jsem si odnesla čerstvé máslo a kozí sýry. A taky trochu představu, co taková výroba sýra obnáší. No ... hned tak se do toho pouštět nebudu ;-)

Višňovka

Čas od času se pustím do výroby domácího likéru. Když jsou navíc přebytky ovoce ze zahrady, není snad ani lepšího využití :) alespoň co se časové náročnosti týče :)
Tentokrát jsem dostala višně, ale jaksi nebyl čas je sníst, ani připravit džem. Nezbylo než je zalít alkoholem a užít si jich později ve formě tekuté. I když .... takové brownies s opilými višněmi, to pak bude taky lahůdka.

Takže co potřebujeme na višňový likér:
----
* 2 kg višní
* 1 litr vodky
* 1/2 kg moučkového cukru
* 2 ks celé skořice
* 5 ks hřebíčku
----
Pak už jen dát na sluníčko a vydržet měsíc čekat :)

Ořechovka

Jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala k výrobě vlastní domácí ořechovky. Přispělo k tomu datum, protože ořechy na ořechovku, se mají trhat na Svatého Jana. A to jsme zrovna pod ořešákem seděli.

Je to úplně jednoduché. Nakrájí se půl kila ořechů, přidají se 2 kousky skořice, 6 hřebíčků a zalije se to dvěma litry čisté vodky. No a pak se to šupne na sluníčko a už se jen 5 týdnů čeká a čeká ... a já jen doufám, že vydržíme neochutnávat :)

Kurz výroby pralinek

Chcete-li se zbavit závislosti na čokoládě, zajděte si na kurz výroby pralinek. Pak ji totiž nebudete moct nějakou dobu ani vidět :)

Měla jsem vymyslet teambuildingu pro náš tým. Je nás pět ženských ... co takhle "čoklit workšop" ? Vygooglila jsem kulinářské studio Divoká vařečka,
slovo dalo slovo a teambuilding šitý na míru byl na světě.



Přivítalo nás velmi příjemné prostředí studia Michala Bartáka. Po přípitku jsme se nastrojily do zástěrek a hurá do práce. Pod vedením Martina Beránka, který šéfuje sladké kuchyni v Il Mercato, jsme se trochu nesměle pustily do rozpouštění, míchání, temperování, zkrátka úkonů potřebných k výrobě griliáše, pralinek, či čokoládovo-hruškového koláče.

Vůně čokolády se mísila s vůní zázvoru a karí ... to pro nás šéfkuchař chystal indické jídlo, které na nás chtěl vyzkoušet, než jej o dva dny později bude vařit v televizi. Všechny smysly byly na pozoru. Oči sledovaly profíky, nos nevěděl kam dřív, ruce ochutnávaly, pusa vychutnávala ... čokoláda nám nakonec lezla i ušima.

Není divu, že jsme se všichni těšili na maso. Bylo vynikající. Jenže po něm přišly na řadu naše hotové výrobky. Nacpala jsem se tak, že jsem ani nemohla dýchat. Naštěstí nás nenutili sníst všechno :) Naopak, měli nachystané krabičky na výslužku. To bylo doma radosti! :)

Musím uznat, že pralinky jsou "vyšší dívčí" a docela alchymie. K tomu než se propracuju, uteče ještě hodně vody v řece.